„Online jsme kdykoli a kdekoliv, všechny funkce, které potřebujeme, se skrývají v jednom malém přístroji. Množí si už ani neumí představit, že by bez chytrého telefonu dokázali normálně žít. Takzvaná hyperkonektivita však s sebou přináší mnohé nástrahy a neuškodí dát si občas digitální detox.“
Po týdnu stráveném bez počítače a internetu jsem konečně zjistil, co je v životě nejpodstatnější. Je to počítač a internet, praví jeden vtip. Zas tak legrační ale vlastně ani není. Život bez chytrého telefonu a online připojení si už mnozí totiž skutečně nedokážou představit. Každé ráno nás probudí budík v mobilu, a hned jak ho umlčíme, snažíme se z displeje vyčíst, co všechno nám během spánku uniklo. Při snídani vyřídíme dávku e-mailů, jež se stačily ve schránce nahromadit, a okomentujeme nejnovější události. Den s chytrým telefonem začíná a také končí – to když před usnutím ještě rychle zkontrolujeme všechny aplikace. Doprovází nás i v noci, věrně spočívající vedle naší hlavy na nočním stolku. Jinak řečeno: na příjmu jsme tři sta šedesát pět dní v roce, sedm dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně.
Psychika je pomalejší
„Je to fenomén doby, která nás tlačí k tomu, abychom byli neustále k dispozici,“ hodnotí současný styl života Hana Habermannová z kabinetu informačních studií Masarykovy univerzity. Nejenže se dnes všechno dostává do digitální podoby a bez připojení k internetu se kvůli tomu lze obejít jen velmi těžko, digitalizuje se ale i náš osobní život. Můžeme si měřit spotřebu kalorií, počet ušlých kroků, plodné a neplodné dny, kvalitu spánku. Moderní technologie dokážou spoustu věcí značně ulehčit, takzvaná hyperkonektivita neboli ustavičný přístup na internet však má své stinné stránky.
„Technika jde velice rychle dopředu, lidská psychika se ale takovým tempem nevyvíjí a ne každý má schopnost adaptovat se,“ upozorňuje psycholožka Zuzana Hubinková. „Je náročné zvládat vše, co si doba žádá, a u mnohých jedinců následkem toho nastává řada psychických problémů.“ Objevují se docela nové neduhy a fenomény. Zatímco dříve se o smogu mluvilo jen v souvislosti se znečištěným ovzduším, dnes lidi trápí smog informační, kdy se nemůžou zorientovat ve velkém množství informací, které se na ně každý den valí. A objevuje se například textofrenie neboli neustálé kontrolování telefonu v očekávání, že přijde nějaká zpráva.
„Technologie ale nemůžou za to, jak s nimi nakládáme. Hodnotu jim dává až člověk a záleží jen na něm, zda si z nich udělá pomocníka, nebo se jimi nechá ovládat,“ míní Habermannová. Jakmile nad chytrými zařízeními ztratí člověk kontrolu, nastávají trable.
„Neustálé připojení může paradoxně vést k tomu, že nakonec nic nestíháme. K vlastním cílům se totiž přidá ještě řada jiných úkolů, které přicházejí zvenčí, a dopadá to tak, že řešíme docela jiné záležitosti, než jsme si sami stanovili,“ popisuje Hubinková, do jakých situací se její klienti dostávají. Zvyšuje se nejen počet lidí trpících syndromem vyhoření, ale i počet workoholiků. „Stírají se hranice mezi pracovní dobou a volným časem,“ vysvětluje, proč k nárůstu dochází. Práce po skončení pracovní doby nezůstává v kanceláři, lidé si ji berou i s sebou domů a na pracovní e-mail můžou odpovědět na pohovce v obýváku. Nebezpečím se stávají také firemní telefony, které bývají považovány za zaměstnaneckou výhodu. Pracovníci je mnohdy mohou používat i k soukromým účelům, zaměstnavatel si tím ale často zajišťuje, že budou kdykoli k zastižení.
Takzvaně „vypnout“ se mnohým nedaří ani na dovolené. „Jakmile jsem se připojila na wi-fi, přišlo mi několik pracovních e-mailů. Řekla jsem si, že mám volno a budu je ignorovat. Z toho, že tam leží bez odpovědi, jsem však byla tak nervózní, že bylo lepší na ně odpovědět. Uklidnilo mě to,“ popisuje koncipientka Denisa Polníková, jež se nedávno vrátila z hor.
Neustálé připojení na internet si vybírá svou daň i v mezilidských vztazích. Podle americké studie z Brigham Young University počítač či mobil narušuje partnerství až sedmdesáti procentům dotázaných žen. Nejčastěji ke konfliktům dochází, když partner během společných chvil vyřizuje pracovní korespondenci nebo se zabere do hraní her na telefonu. S takovou situací se setkává nadpoloviční většina dotázaných alespoň jednou denně.
Kontrola po šesti minutách
Častěji trpí také milostný život. Buď telefon zazvoní v nevhodnou dobu, nebo se partneři před usnutím místo
sebe navzájem něžně dotýkají svého chytrého kamaráda. „Začínáme žít více ve virtuálním světě a ten reálný nám utíká,“ upozorňuje psycholožka Hubinková. To potvrzuje i Denisa Polníková, která několik takových situací zažila na dovolené. „Sedli jsme si s přáteli na oběd a ještě předtím, než jsme si objednali, jsme požádali o heslo na wi-fi. Pak nastalo ticho. Ne proto, že bychom měli plnou pusu jídla, ale plné ruce telefonů,“ vypráví. Průzkumy ukazují, že člověk sáhne po telefonu zhruba každých šest minut. Jde jen o zautomatizovaný pohyb, který děláme, aniž bychom jej opravdu potřebovali.
„Technologie ve skutečnosti lidi od sebe vzdalují. Jsou čím dál víc sami, o to více ale komunikují přes sociální sítě, aby se tak necítili,“ říká Habermannová. Podle průzkumů se doba strávená s rodinou snížila od 90. let až o osm hodin týdně. Mnozí si to ale ani neuvědomují, protože jsou s druhými v kontaktu přes komunikační technologie. „Věděla jsem o své kamarádce, co dělala na Silvestra a že se jí líbí kolega z práce. Pak mi ale došlo, že jsem s ní skoro půl roku nemluvila,“ vypráví Polníková.
Povrchnost se nevkrádá jen do mezilidských vztahů, projevuje se také v přístupu k informacím. „Říká se, že jsme jimi zahlceni. Ve skutečnosti jich je ale velmi málo,“ zastává názor Habermannová. Velké množství dat, která se k nám dostávají, totiž nemá žádnou hodnotu, pokud nevíme, jak je zpracovat. „V takovém případě je sice zkonzumujeme, jdou ale jedním uchem tam a druhým ven. Je to takový informační fastfood,“ vysvětluje Habermannová.
Mezi nejohroženější skupinu uživatelů podle ní patří děti a mladiství, kteří se do světa moderních technologií narodili, a ty jsou tudíž nepostradatelnou součástí jejich života. „Občas s dětmi pořádáme výlety do přírody a na mnohých je znát, jaké je pro ně utrpení, že se na chvíli ocitly bez signálu,“ popisuje své zkušenosti kurátor pro mládež Jan Toepfer, který pravidelně navštěvuje školy a žáky učí, jak s internetem bezpečně zacházet. Na konferenci Kyberpsycho, která se zaměřuje na problémové užívání internetu, se Toepfer setkal s radikálním názorem, že vyučovací hodina byměla být rozfázovaná. „Po dvaceti minutách by se udělala přestávka na zkontrolování telefonů a sociálních sítí a pak by se mohlo opět pokračovat ve výuce. Mnozí školáci se prý už nedokážou plně soustředit celých pětačtyřicet minut,“ uvádí důvod Toepfer.
Zatímco ve školách se už děti učí, že na internetu mohou číhat různá nebezpečí, míru, která představuje zdravé užívání internetu, nikdo zatím nestanovil. „Je to nyní velké téma, protože se nacházíme v přechodném období, kdy je virtuální prostředí pro nás stále něco nového a učíme se s novými technologiemi teprve žít. Je ale jen na nás, jestli si od nich necháme pomáhat, nebo se staneme jejich otroky,“ říká Petra Vondráčková z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Praze. Skutečně závislých lidí je podle ní málo. Jde asi jen o tři procenta uživatelů internetu, další čtyři procenta k ní mají sklony. Jelikož ale u internetu vzniká závislost psychického rázu a neprojevují se ničivé následky na zdraví jako u alkoholu nebo drog, mnozí si ani neuvědomí, že jejich chování na internetu již hraničí s normou. Za závislost se označují až extrémní případy, kdy lidé už nejsou schopni žít reálný život.
Možná tedy ještě nejsme všichni skutečnými závisláky s potřebou odvykací kúry, odborníci ale upozorňují, že bychom měli svojí psychice ulevit. „Lidé by si měli umět stanovit hranice. Vymezit si pracovní a volný čas, zeptat se sami sebe, zda je opravdu nutné být neustále na příjmu, a měli by si umět své činy ve virtuálním světě odůvodnit,“ radí psycholožka Hubinková. Neuškodí takzvaný digitální detox (návod najdete v rámečku), kdy si dá člověk od všech technologií na chvíli pauzu, například při jídle nebo na dovolené. Ku prospěchu také bývá uvědomovat si, jak často a při jakých příležitostech technologie člověk využívá a jestli je to vždy nezbytně nutné.
Marie Vejvodová
Relax, 14.3.2015